Tankový prapor - vzpomínky

Mé krátké vzpomínky jsou věnovány měsícům vojenské služby u číslem neurčeného tankového praporu v nejmenovaném městě. V roce 1954 napsal Josef Škvorecký knížku " Tankový prapor ", která nesměla být vydána, a tak ji publikoval až v kanadské emigraci roku 1971 v Torontu.  O dvacet let později natočil režisér Vít Olmer stejnojmenný film , který výstižně popisoval neuvěřitelné příběhy z armády s herci Miroslavem Donutilem, Lukášem Vaculíkem, Romanem Skamene a dalšími. Mnoho českých i slovenských mužů sloužilo v bývalé Československé lidové armádě povinně. Zážitky z vojny působí s odstupem času humorně, i když často nám na vojně nebylo do smíchu - třeba v mrazu a o hladu. Někteří nedobrovolní vojáci přišli na vojně i o život. Když se chlapi sejdou, tak si o vojně můžou vykládat hodiny. Kdysi jsem si četl třeba knížku samizdat "Černí baroni" jako mladík , tak jsem si říkal - autor silně  přehání. Pak jsem chodil na vysoké škole na vojenskou katedru a poznal jsem, že něco z napsaného může být pravda. Po službě u tankového praporu jsem všem známým říkal : " Švandrlík to zdaleka nedotáhl !"

Tank s periskopem jede pod voduwww.sipanek.eblog.cz

Jak jsem málem utopil tank

Po menších úpravách, které ale zaberou dost času mohou tanky projíždět i pod vodou a velitel tanku se může dívat periskopem umístěným v úzkém komínku na protější břeh. Pochopitelně dno vodní překážky musí být pevné, aby tank vážící desítky tun nezapadl do bahna. Na hlaveň tanku se natáhne "gumová ochrana", která má stejnou přezdívku jako antikoncepční pánská pomůcka.( viz snímek v úvodu) Na výfuk z motoru se přišroubuje jednocestná klapka, která vypustí výfukové plyny pod tlakem, ale nepustí zpětně do motoru vodu. Probíhá i další utěsňování. Všichni členové osádky si připnou na prsa dýchací přístroj pro mimořádný případ, že by tank uvázl pod vodou. Pro řadu vojáků je tak zvané " hluboké brodění " dost silným zážitkem, ze kterého mají strach. Měli jsme si to poprvé zkusit a byl jsem jako absolvent vysoké školy ihned velitelem tanku. Kolem tanků obcházel politický pracovník tankového praporu, který nás vysokoškoláky neměl rád, protože měl se svou střední vojenskou školou mindrák. Nejmenovaný politruk s příjmením podobným hospodě se na nás zlomyslně usmíval a ptal se :"Že máte chlapi strach? Že se bojíte?" Usmál jsem se a uzemnil jsem ho  :"Soudruhu poručíku v civilu jsem dělal jako koníčka sportovní potápění, a tak se na brodění těším." Otráveně se otočil a odcházel. Prohodil :"Absolventi já vás psychicky zničím!" Vyprskli jsme smíchem. Některé tanky měly namontované široké komíny na průlezu z tanku a po schůdkách uvnitř se dalo případně vystoupit nad hladinu. Náš tank měl úzký komínek jen pro periskop a přívod vzduchu. Pět tanků před námi úspěšně projelo asi 50 metrů brodu a náš tank vjel pomalu pod vodu. Normální skleněné hranoly v průlezu potemněly a bylo vidět jen špinavou vodu. Periskopem nad hladinou jsem viděl vojáka s praporky, který ukazoval na druhém břehu, zda jedeme správným směrem. Řidiči jsem říkal, zda má mírně zatočit doprava či doleva. Najednou se motor tanku zastavil. "Zdochlo to špagy" ohlásil mi telefonem v tanku do kukly slovenský řidič Štefan. Byl jsem v pohodě. Řekl jsem: "Kluci klídek - budou nás muset vytáhnout. Nic se neděje". Všem se ulevilo a z vysílačky jsem slyšel rozčilený hlas politruka "Sakra proč nejedete ? Teče vám tam ?" Osádce jsem řekl. "Ten je důležitej jak sáňky v létě." Odpověděl jsem:" Jen sem trochu kape, ale vysílačku nenecháme zatopit, nebojte." Pod tlakem vody nešel motor nastartovat, a tak museli zasáhnout potápěči. Přijeli na loďce a potopili se s velkým ocelovým lanem, které připojili na hák přivařený ke korbě tanku. Velký vyprošťovací tank na břehu zabral a za dvě minuty vyjel náš tank bez problémů na břeh. Všichni byli spokojení, že to dobře dopadlo a nevznikly žádné škody. Jen jsem si nedovedl představit podobné brodění někde ve válce pod palbou. Proto jsem vždy obdivoval ve filmech obojživelné tanky, které plavaly na hladině. Politruka jsme psychicky zničili v dalším příběhu.

Jak jsem zničil tankový prapor

Blížilo se divizní tankové cvičení ve vojenském prostoru blízko Šumavy. Náš velitel roty se raději hodil marod, protože cítil  ve vzduchu průsšvih. Byl jsem jeho zástupcem a z ničeho nic jsem byl velitelem třetí roty, která měla jet jako první z našeho tankového praporu do útoku. Den před útokem jsme si na  nečisto projížděli cestu a mezi bažinkami hledali suchý průjezd. Bylo těžké jen podle barvy trávy poznat, kde je mokrý terén a kde suchý. Velitel praporu měl zájem na co nejlepším výsledku, a tak nás nechal vysednout a pěšky jsme si terén prošli a ukazoval nám, kde bude postavení "nepřátelských" dělostřelců. Udělal pro své prémie maximum. Seděl jsem poprvé v tanku s novým řidičem, kterého jsme neznal. Jmenoval se Arpád a byl to slovenský Maďar, který neuměl pořádně po slovensky, natož česky. Ptal jsem se ho, kde byl celou dobu. Řekl: "Ja som murár a staval som mesiac garaž pre politruka". Pro neznalé slovenštiny - překlad - Já jsem zedník a měsíc jsem stavěl garáž pro politického pracovníka praporu." Pokrčil jsem rameny a druhý den nastal den D - vyrazili jsme do útoku proti jednotkám tehdy ještě "nepřátelského vojenského uskupení - NATO". Tank jel svižně po dobře známé cestě, kterou jsme si včera u "nepřítele" pohodlně prošli. Střelec tanku měl dopředu  připravené a zaměřené cíle i jejich vzdálenosti. Řidič tanku Arpád jel rychle. Do mikrofonu na krku jsem zařval "Zpomal!" "Nepočujem"- odpověděl. Najednou jsem úzkým skleněným hranolem v poklopu viděl  vlevo před námi sytě zelenou trávu mokřin. Zařval jsem "Doprava". Řidič zatočil ihned do leva a tank zapadl do mokřiny. Naše další tanky za námi nemohli projet a zastavili. Náš tank se pomalu vyhrabával z bažinky a konečně našel pod pásy suchou cestu. Jeli jsme dál a zase mokřina-tentokrát vpravo. Zařvu do mikrofonu "Doleva, doleva" ale řidič zatáčí doprava. Nevím jestli si plete strany nebo nerozumí. Jeho průzory zakrývá vysoká tráva. Zoufale zařvu"Na druhou stranu, opačně" a kopu ho lehce nohou do levého ramena pod sebou. Tank zapadl  úplně a stojí. Za námi stojí celý prapor a nepřátelská dělostřelba a pěšáci s protitankovými střelami NATO nás zlikvidovali. Sundavám si kuklu se sluchátky, protože vzteklý řev politruka a dalších důstojníků je slyšet na půl metru. Právě přišli důstojníci o očekávané odměny za divizní cvičení a my o opušťák. Rozhodčí označili náš tankový prapor za zničený. Sprosté nadávky důstojníků se nedají reprodukovat. Ozval se hlas politruka, který si naběhl  "Kterej debil to řídil?"Klidně jsem odpověděl ."Ten hodnej kluk, kterej vám stavěl celej měsíc garáž." Někdo mi začal zase nadávat, ale vítězně jsem se usmíval a my čtyři z tanku, kde nebyl pes jsme se váleli smíchy." Politruk vypadal téměř stejně jako můj oblíbený herec Miroslav Donutil. Na konci vojny armáda zjistila, že mých více než 190 cm výšky se do tanku nehodí a měsíc před civilem mne přeškolila na ženistu. Asi proto mám rád ženy.