Miroslav Štorch
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3649x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Panoramatické snímky Alp
- 360° výhledy na Prahu
- Etna-Sicílie živě-kamery
- Solden-Alpy živě-kamery
- Dachstein-webové kamery
- Paříž - jak je tam právě teď :-)
- Sopky na webu
Oblíbené články
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Miroslav Štorch
Tankový prapor a sportovní komentátor
Bylo - nebylo. Před mnoha lety museli mladí muži z Čech, Moravy i Slovenska na dvouletou základní vojenskou službu, i když se jim nechtělo. Podléhali jsme branné povinnosti a na vojnu jsme museli i jako vysokoškoláci. Dva roky jsme museli jeden den v týdnu navštěvovat tzv. vojenskou katedru, kde náš školili nejen v pořadové přípravě, ale i ve znalostech bojové techniky vojsk Varšavské smlouvy a tehdy nepřátelských vojsk NATO. K nelibosti našich přítelkyň jsme chodili předpisově velmi nakrátko ostříhaní. Jak zpíval Jarek Nohavica "Když mě brali za vojáka" stříhali mě dohola - vypadal jsem jako blbec - jako všichni dokola - la- la. Naštěstí naše děvčata nemusí povinně do armády jako dívky v Izraeli. Naše armáda se konečně profesionalizovala a naši synové a vnuci už nemusí povinně na vojenskou službu. Naopak. Kdo dnes chce sloužit v armádě, tak musí splňovat velmi přísná zdravotní i psychologická kriteria. A ta mnozí uchazeči nesplní.
Miroslav Štorch
Čeští beduíni v Libyi - tankový prapor.
Beduíni se přezdívalo některým důstojníkům našeho tankového praporu, kde jsem sloužil. Před třiatřiceti lety byli v kasárnách výrazně opálenější než ostatní vojáci. Ale až později jsem se dozvěděl, že pracovali jako experti pro řízení tanků T-55 a T-62 v pouštích Libye. Někteří se později rozpovídali o tom, jak se v písčitých dunách daleko od měst obtížně získávalo pivo a další alkohol. Pochopitelně tam působili bez uniforem jako civilní zaměstnanci podniků zahraničního obchodu specializovaných na vývoz zbraní. Jeden z nich byl velitelem naší tankové roty a mluvil velmi nesrozumitelně. Měl vážnou vadu řeči, ale přesto pracoval s lidmi v armádě. Trvalo mi delší dobu, než jsem se naučil rozumět jeho zvláštnímu způsobu vyjadřování a vyrážení slov. Ale jinak to byl slušný a férový člověk. Když přišli na rotu nováčkové, tak jsme si z nich dělali legraci, že je to beduín, který neumí dobře česky. Řada vojáků veliteli roty nerozuměla a často chtěli, abychom jim přeložili co vlastně vydal za příkazy. Tak jsme si dělali legraci, že pracujeme jako překladatelé z arabštiny beduína.
Miroslav Štorch
Jak vytrhnout řadicí páku - Tankový prapor
Řvoucí motor tanku T-55 byl ve vysokých otáčkách a desátník, který byl instruktorem řízení řval do "krkafonu" - mikrofonu na krku : " Kopni tam trojku ! " Ve sluchátkách přilby jsem sice jeho radu slyšel, ale převodovka v tanku, který měl 36 tun vůbec nereagovala. Řadicí páka se ani nehnula. Ubral jsem plyn, aby motor tolik nenaříkal. Měl jsem sice v rukou dost velkou sílu a vážil jsem kolem devadesáti kilo, ale rychlost mi nešla vyřadit. Další řvaní do sluchátek :"Kopni do řadicí páky nohou a na spojku se vykašli. " Zkusil jsem to a opravdu "jemná mechanika" ruské techniky zareagovala. Kopanec těžkou vojenskou botou do vzdorující páky pomohl. Tank zrychlil a úspěšně jsme projeli hlubokými kolejemi tankodromu. Na konci cvičné jízdy mi vynadal podplukovník přezdívaný "Kečup". Jeho rudě zbarvená tvář i zarudlá pleš zpocená letním vedrem na mne poštěkávala "Absolvente vy jste porazil dva sloupy na dráááze !" Lehce jsem oponoval, že silné kmeny stromů zapuštěné do země už byly napůl vyvrácené dříve. Zavrčel :" Mě neukecáte. Večer to budete opravovat s těma expertama co to taky převorali." Měl pravdu. Těžký tank v pohybu vyvracel a lámal stromy jako sirky. V kabině za jízdy ani nebylo cítit, že bok tanku něco porazil.
Miroslav Štorch
Jak se najíst u nepřátel? - Tankový prapor
" Vstávejte vy svině ! " řval na nás ráno politický pracovník našeho tankového praporu. Zlobil se snad oprávněně, ale nikomu z nás se nechtělo na základní vojenské službě vstávat, natož jít na rozcvičku. Kdysi nás na vysoké škole učili, že hned po ránu cvičit není fyziologické- tj.nezdravé. Je třeba nejprve si ujasnit, v jakém se nacházíme století. Také je důležité si uvědomit - kde jsme a proč jsme tam - kde jsme. Když zjistíte, že jste v kasárnách tankového praporu proti své vůli a křičí na vás rychlokvašený politruk, tak máte chuť ten těžký sen zaspat. Někteří z nás kašlali na jeho příkazy a spali dál. Nepříčetný politruk zavolal na pomoc velitele pluku. Ten nás přišel vzbudit osobně. Na palandě ležel doktor přírodních věd - paleontolog, který rozespale zíral zblízka do vztekem vyvalených očí velitele. Nemohl přeslechnout jeho řev, aby vstal a šel na sobotní rozcvičku. V tom okamžiku z něho vypadlo jen udivené : " Dobré ráno ".
Miroslav Štorch
Svatý Václav u tankistů a písnička Sarajevo
Malý chlapec čůrající na přilbu vojáka připraveného ke střelbě. Údajně to není naaranžovaný snímek. Nejhorší je, že si člověk připadá jako voják Švejk. Slyším název knížky nebo filmu " Tankový prapor " a i-dnes si živě vybavím různé situace, které člověk zažil u tankistů na vojně sám. Pro některé lidi, kteří povinnou vojenskou službou neprošli je řada příběhů neuvěřitelných. Nikdy nezapomenu na velmi příjemného slovenského inženýra stavaře, který chodil spát už v sedm hodin večer a spokojeně pobíhal po vojenském pokoji kasáren v pyžamu. Když jsem ho tak viděl poprvé, tak jsem se ho zeptal:" Proč jdeš tak brzy spát ? " Odpověděl : " Miro, čas prespatý na vojně nie je prežitý na vojne - vieš ?". Na takový legální způsob úniku z vojenského prostředí se nedalo říci ani popel. Nikdo z nás nechtěl být profesionálním vojákem a chtěli jsme dělat svá povolání a neztrácet čas vojenským výcvikem k zabíjení a ničení. Byli mezi námi lékaři, kteří slíbili, že budou léčit a ne škodit. Byli tam i architekti, kteří ale měli těžkými tanky ničit domy. Zemědělští inženýři a zahradní architekti, kteří měli vytvářet krajinu a ne ji devastovat. Dodnes sbírám citáty moudrých a zajímavých lidí. Z jedné knížky o válce mi utkvěl v paměti velmi pravdivý výrok, který asi není úplně věrně zapsaný ." Ve válce se navzájem zabíjejí lidé, kteří se neznají - kvůli lidem, kteří se znají." To si člověk vzpomene na politiky, kteří se usmívají, když si podávají ruce a znají se jménem. Pak ale posílají statisíce lidí proti sobě a ti se jménem neznají a musí zabíjet druhé, aby nebyli zabiti protivníkem. Dokumentuje to smutný video-rozhovor s mladým 26-ti letým bosenským ostřelovačem v obleženém Sarajevu v roce 1993. Také náš písničkář Jarek Nohavica věnoval Sarajevu stejnojmennou písničku . Bohužel Sarajevo bylo odstřelováno i srbskými tanky (video) , a tak jsem si vzpomněl jak jsme u tankového praporu viděli těžké střely létat vzduchem. Na videu hoří i tramvaje z Tatry-Smíchov dodané do bývalé Jugoslávie. Málokdo ví, že v Sarajevu byla před II.světovou válkou silná česká menšina a měla tam svou československou obec. Podobné to bylo s Čechy v Záhřebu i Bělehradu.
Miroslav Štorch
Tankový prapor - vzpomínky 2
Knížka "Tankový prapor" Josefa Škvoreckého napsaná již v roce 1954 vyšla v tehdejším Československu až po sametové revoluci v roce 1990. (O třicet šest let později.) O rok později natočila na toto téma první československý soukromý film firma Bonton. V režii Víta Olmera zde excelovali herci Miroslav Donutil, Ludvík Vaculík, Roman Skamene i pozdější ministr kultury Vítězslav Jandák. Jako bývalý vyškolený tankista a důstojník v záloze jsem si vzpomněl na některé příhody ze života u tankového praporu a poslal je do promo akce pro diváky filmu. Od firmy Bonton jsem tehdy za svůj příběh dostal poštou jako literární odměnu velké množství hudebních LP gramodesek z jejich produkce. Když se sejdou muži, kteří byli na vojně v tehdy Československé lidové armádě, tak si mají o čem povídat celé hodiny a nasmějí se až dost. Pár krátkých příběhů připojuji nejen pro zasmání ale i k zamyšlení. V této souvislosti vzpomínám rád na krásné filmy z vojenského prostředí jako byl muzikál " Kdyby tisíc klarinetů " nebo "Bylo nás deset", "Můj brácha má prima bráchu", "Copak je to za vojáka" a jiné. Vycházejí nyní i na DVD. Na blogu už jsem zahlédl i humorné vzpomínky jiných autorů, a tak přidávám také svou trošku do mlýna. V diskuzi můžete napsat své vzpomínky i vy - čtenáři. Ať se pobavíme navzájem. I když některé příběhy nebudou jen veselé.
Miroslav Štorch
Tankový prapor - vzpomínky
Mé krátké vzpomínky jsou věnovány měsícům vojenské služby u číslem neurčeného tankového praporu v nejmenovaném městě. V roce 1954 napsal Josef Škvorecký knížku " Tankový prapor ", která nesměla být vydána, a tak ji publikoval až v kanadské emigraci roku 1971 v Torontu. O dvacet let později natočil režisér Vít Olmer stejnojmenný film , který výstižně popisoval neuvěřitelné příběhy z armády s herci Miroslavem Donutilem, Lukášem Vaculíkem, Romanem Skamene a dalšími. Mnoho českých i slovenských mužů sloužilo v bývalé Československé lidové armádě povinně. Zážitky z vojny působí s odstupem času humorně, i když často nám na vojně nebylo do smíchu - třeba v mrazu a o hladu. Někteří nedobrovolní vojáci přišli na vojně i o život. Když se chlapi sejdou, tak si o vojně můžou vykládat hodiny. Kdysi jsem si četl třeba knížku samizdat "Černí baroni" jako mladík , tak jsem si říkal - autor silně přehání. Pak jsem chodil na vysoké škole na vojenskou katedru a poznal jsem, že něco z napsaného může být pravda. Po službě u tankového praporu jsem všem známým říkal : " Švandrlík to zdaleka nedotáhl !"
