Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cestovky mají turisty za ovce

21. 09. 2014 23:25:10
Pochopitelně neplatí to pro všechny cestovní kanceláře, ale jen pro ty, které zatím nebudu jmenovat. Tak jsem si spočítal, že letecký zájezd by nás s přestupy do Chorvatska časově vyšel téměř stejně, jako cesta autobusem. Finančně by byl ale mnohem dražší. Těšili jsme se, že nastoupíme v místě bydliště do autobusu a vystoupíme za 14 hodin u moře před penzionem. Stejně tak jsme předpokládali, že to bude při cestě zpět. To byl ale náš veliký omyl. Zajistili jsme si zájezd u cestovní kanceláře, která má centrálu v blízkém městě. Dostali jsme instrukce na cestu, že si máme vzít s sebou ručníky a toaletní papír, který v penzionu údajně nedostaneme. Trochu nás to překvapilo, ale budiž. Příjezd na místo byl takticky uveden v písemných pokynech "v dopoledních hodinách" - což je velmi široké určení času. Cestovka XYZ vyložila rodiny s malými dětmi do chladné tmy (15°C) ve 4 hodiny ráno před hotelem u moře - a doprovod v autobuse nezajímalo, že nemají kde hlavu složit, protože nástup na ubytování byl podle písemných instrukcí - až po úklidu pokojů od 14-ti hodin. To nám připadalo od cestovní kanceláře opravdu bezohledné. Venku bylo citelné chladno, ale naštěstí nepršelo. My jsme pokračovali v jízdě busem podél pobřeží Jadranu dále a jiní turisté postupně vystupovali v dalších městech. Někteří museli dojít s těžkými kufry téměř kilometr do hotelu, protože řidiči autobusu nebyli ochotni sjet z Jadranské magistrály do města. Pomalu svítalo a už jsme se mohli kochat pohledem na moře, které kdysi patřilo k Rakousku-Uhersku. Na místo jsme sice přijeli po 18-ti hodinách cesty, ale nebyla započítána 1 hodina zpoždění již na odjezdu. Ale ta hodina se ještě dá tolerovat při současném stavu českých silnic a hustotě dopravy.
U vody nás chce být mnohoU vody nás chce být mnohoFoto : Wikimedia

Příjemný pobyt ale zpáteční cesta s přestupováním

Našich 14 dní pobytu u moře na začátku září bylo příjemných, i když občas silně pršelo, což na Jadranu nebývá zvykem. Informace z cestovní kanceláře byly nepřesné, protože ručníky i další hygienické potřeby byly na pokojích, vezli jsme je přes tisíc kilometrů v kufru. A zbytečně nám zabíraly místo.

Odjezd_m.jpg

Delegátka paní K. se koupala v moři

Den před odjezdem nám chorvatský majitel penzionu oznámil, že autobus nezajede k našemu místu ubytování, ale on nás odveze autem k Jadranské magistrále, abychom jako důchodci s invalidním vozíkem nemuseli nosit daleko těžká zavazadla. Ten den silně pršelo a nedovedli jsme si představit čekání na autobus někde u silnice v dešti. V den odjezdu se situace změnila a majitel penzionu nám oznámil, že zpět pojedeme s autobusem jiné cestovní kanceláře už v 15 hodin odpoledne, oproti původnímu plánovanému odjezdu ve 20 hodin z místa našeho ubytování. Přišli jsme tak sice o odpolední plavání v moři, ale budiž - život je změna. Dostali jsme telefony na řidiče nového autobusu i na delegátku jiné cestovní kanceláře. Opravdu v 15 hodin přijel mikrobus, který nás naložil i se zavazadly a odvezl do městečka o pouhých 10 kilometrů dále a bylo nám řečeno, že autobus do Čech odjíždí z autocampu v 16 hodin a delegátka na místě nám brzy všechny věci upřesní. Ocitli jsme se se zavazadly doslova v háji, kde nikdo nebyl a vypadalo to jako v neuklizeném kočovném táboře.

V_haji-m.jpg Na místě paní delegátka nebyla, pak nám ostatní turisté sdělili, že se šla koupat a přijde během 20-ti minut. Uplynula téměř hodina a delegátka nikde, jak jsem zjistil, tak v 16 hodin odjížděly do Čech jiné autobusy, na jejichž seznamech jsme nebyli. Delegátka nebrala vůbec telefon. Domluvil jsem se telefonem s řidiči, že odjezd je plánován až na 19:30. Navíc nám řekli, že nejedou tam, kam jsme měli původně dojet a že v Brně budeme muset opět přesednout do jiného autobusu, který nás doveze na místo, ze kterého jsme vyjížděli. Jak jsme zjistili, tak se to týkalo i dalších 15-ti lidí. Měli jsme kolem sebe těžká zavazadla, od kterých jsme nemohli odejít a před námi bylo více než 4 hodinové čekání. Nebyla ani možnost si dojít na WC, které bylo daleko. Po půl hodině přesvědčování řidiči autobusu uznali, že je to chyba cestovní kanceláře a nechali nás naložit zavazadla do autobusu, abychom se mohli na 3,5 hodiny vzdálit.

Další přestupování turistického stádečka

Delegátka se objevila až těsně před odjezdem a chtěla organizovat nakládání zavazadel, která už byla naložena. Když jsme jí vytkli, že čekáme více než 4 hodiny na odjezd, tak se vymlouvala, že jí nadřízení sdělili, aby se o naše nastupování v jiném městečku nestarala, že je to zařízené. Na naši kritiku, že nebyla dostupná při své "práci" na telefonu odpověděla, že měla mnoho věcí k zařizování. Asi tím myslela plavání v moři, kam si mobil většinou nebereme. Zeptal jsem se, který nadřízený zajišťoval náš odjezd a odkázala nás na českého spolumajitele místního kempu, který s námi měl odjíždět ve stejném autobusu do Čech.

Alibismus nadřízeného

Když jsem se ptal nadřízeného paní delegátky, proč jsme museli čekat více než 4 hodiny na odjezd, tak uhýbal pohledem a vymlouval se, že to rozhodla jakási dispečerka. Tak jsem zjistil, že cestovní kanceláře si nás přehazují jako zboží určené k dopravě, které se nebude ptát, proč cesta trvá zbytečně dlouho. Hlavně můžeme být rádi, že cestovní kancelář nezkrachovala a dojedeme nějak domů. Pro pana G. byly mé otázky zjevně nepříjemné, ale byl z jiné cestovní kanceláře - než se kterou jsme přijeli a jak říkal :" Dva lidi jsou vždy problém." Problém asi byl, že jsme přijeli na jedno místo s více lidmi a odjížděli jsme jen dva z rozhodnutí dispečerky. To je opravdu logistický problém, který lze snadno zvládnout s minimálními náklady a hlavně s minimálními ohledy na jednoho invalidního cestujícího s vozíkem. Kdyby se jednalo o invalidní příbuznou majitele cestovky, jistě by byl ohleduplnější. Jeho okázalý zlatý prsten a nevkusný těžký zlatý řetěz na krku vypovídal o mnohém. Na turistice se dá s bezohledností dobře vydělat. Cestou jsme ve 23 hodin nakládali za tmy na pobřeží rodiny s dětmi, které čekaly na příjezd autobusu od 9 hodin ráno, kdy musely opustit hotelové pokoje. Pochopitelně mohly jet rodiny do Čech automobily místo autobusem, ale cestovní kanceláře by se mohly více postarat o své zákazníky, kteří čekají na jejich dopravní služby. Naštěstí chorvatský majitel hotelu se lidsky smiloval nad rodinami s dětmi a nechal je čekat na autobus do noci v jídelně, i když to neměl ve smlouvě. Venku bylo na léto velmi chladno jen 12°C a naštěstí nepršelo jako jiné dny.

Přestupování v Brně

Náš autobus pokračoval z Brna na Ostravu, a tak musela naše skupina 15-ti lidí vyložit všechna zavazadla a v mírném poprchávání na parkovišti bez přístřešku čekat na jiný autobus, který nás měl dopravit do cíle. Naštěstí jsme nezmokli my - ani naše zavazadla, protože plně obsazený bus přijel brzy. Museli jsme počkat až vystoupí turisté a podle plánu "tajemné" dispečerky jsme zaujali jejich místa. V autobusu jsem se od řidičů dozvěděl, že ani tento autobus nejede do místa, ze kterého jsme vyjeli s původní cestovní kanceláří. To už bylo na mne příliš, protože jsme opět měli přestupovat ve Svitavách, kam měl pro nás přijet zvlášť vypravený mikrobus. Naštěstí jsem zjistil, že autobus, do kterého jsme nastoupili v Brně, za Svitavami projíždí blízko našeho bydliště. A proto jsme se dohodli i s dalšími 5-ti lidmi a řidičem, že bychom mohli vystoupit tam. Telefonicky to schválil majitel cestovní kanceláře a po 21 hodinách na cestě - jsme dorazili domů. Asi přece jen příště poletíme letadlem, když si nás cestovní kanceláře rychle přehazují z autobusu do autobusu jako horký brambor.

Jen nevím, jestli by si klienti německých turistických kanceláří nechali líbit podobné praktiky. Možná by tam podobně jednající cestovní kancelář ztratila dobré jméno a zkrachovala. Podle nového občanského zákoníku by měly cestovní kanceláře finančně kompenzovat nekvalitní služby, které ztížily a znepříjemnily dovolenou.

Nepříjemné vzpomínky nám uvázly v paměti jako trny mořské ježovky v bosé noze českého turisty.

Autor: Miroslav Štorch | neděle 21.9.2014 23:25 | karma článku: 20.23 | přečteno: 1304x

Další články blogera

Miroslav Štorch

Chceme v Česku domobranu ?

Zrušení některých hraničních kontrol v Evropě způsobilo opravdu volný pohyb osob a zboží. Za zboží můžeme považovat ale i drogy, zbraně. A bohužel kvete i obchod s lidmi. Touha EU po zisku je větší, než potřeba pocitu bezpečí.

17.11.2016 v 19:40 | Karma článku: 17.72 | Přečteno: 307 | Diskuse

Miroslav Štorch

Porazí dnes Plíšková opět světovou jedničku ?

V semifinále US Open sesadila Karolína Plíšková dlouholetou světovou jedničku Serenu Williams a dnes ve finále ji čeká nová světová jednička Angelique Kerber z Německa. Karolína jí na trůn pomohla a hned dnes ji může porazit.Věřme

10.9.2016 v 20:37 | Karma článku: 19.97 | Přečteno: 516 | Diskuse

Miroslav Štorch

Můj první kilometr v roce 1967

Kdysi dávno před půlstoletím si děti nehrály doma na počítačích a tabletech, ale hodně běhaly venku s kamarády. Kluci lezli po stromech, hráli fotbal na každém plácku, kde bylo místo. Nebo s hokejkami proháněli tenisové míčky.

30.8.2016 v 15:46 | Karma článku: 20.08 | Přečteno: 372 | Diskuse

Miroslav Štorch

Televizní perličky na OH v Riu

Těšili jsme se doma na kvalitní přenosy z OH 2016 v HD rozlišení na dvou vysílacích kanálech a osmi streamech na webu České televize. Bohužel v některých případech šlo o rozhlasové zprávy ze soutěží, které nebyly přímo přenášeny.

22.8.2016 v 21:46 | Karma článku: 24.00 | Přečteno: 3456 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (12.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 22:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Renata Prokešová

Francouzské hodování

Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit.

21.7.2017 v 19:59 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 270 | Diskuse

Simona Richterová

Čína- to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat

Vydat se z jihomoravského Podivína do města, které má dvakrát více obyvatel než celá Česká republika byl poměrně velký šok

21.7.2017 v 13:08 | Karma článku: 24.66 | Přečteno: 727 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (11.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 10:32 | Karma článku: 4.36 | Přečteno: 111 | Diskuse

Ilona Ubryová

Hledání Pravdy

Hledání Pravdy není věc jednoduchá. Stoupá se k ní strmě vzhůru. Než před ní ale člověk stane, je třeba nejdřív najít kouzelný Džbán, nahlédnout, zda neukrývá poklad a putovat dál.

20.7.2017 v 15:54 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 124 | Diskuse
Počet článků 218 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3594
Působil jsem rád přes 35 let ve školství a sportu. outils webmaster




Locations

TOPlist

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.